Můj log k ARH 2012

:o) :o) :o) 2000 (o: (o: (o:

Hurá, sláva, hip hip hurá, vivat, smekám klobouk (ten nemám, tak aspoň kšiltovku), klaním a se a uctivě mručím (po vzoru mého japonského zaměstnavatele), jste Boží!!! Musím se přiznat, že na další ročník jsem se těšil už od skončení toho minulého, je to prostě super akce, ta nejlepší, kterou zažívám už čtvrtý ročník. A jsem moc rád, že u toho můžu být. 

A že se mi to letos povedo jako soutěžícímu, o to jsem byl raději. ARH 2012 opět vstoupí mezi legen... počkej si... dární eventy. Bylo to krásné, úžasné a báječné a taky z pohledu soutěžícího velmi krátké. Ideální kombinace by byla být organizátor, užít si přípravy, kochat se u vymýšlení šílených nápadů a točení super videí, pak si vyzmízíkovat hlavu a užit si ty šílenosti na vlastní kůži. 

Pro letošek se trochu pozměnil tým ale rozhodně to nebylo na škodu, skvěle jsem si to užil, děkuju kapitánovi, že to tak skvěle poskládal a všem členům našeho týmu. Byli jste super, šlapalo to jedna báseň. 

Na noční bojovce jsme měli skvělý začátek, rychlá orientace v pohádkách, text zprávy jsme měli dost rychle ale ten začátek byl opravdu masakr. Pořád vidím Vencu jak chodí mezi stolky a usmívá se pod vousy. MA-SA-KR, večerníčky jsem poslouchal dost pečlivě ale než mi to v hlavě naskočilo, než jsem to řekl, našli jsme písmenko, tak už běželo další písmenko. Ale povedlo se. Skvělý nápad! DOBROU NOC!

Pak už to tak lehce nešlo. Nočku jsme šli jako linii a rozdělili jsme se opravdu až skoro na konci, škoda. Příště zapojíme víc hlavu než jen nohy.

Peklo bylo super. Víťovi to opravdu slušelo, na první pohled jsem ho nepoznal. Pekelník poražen, máme minci, tak hurá do cíle. PARÁDA!!!

Doplnit tekutiny, hned je zase vypotit, povyprávět kdo kde a kolikrát spadnul, jak si užil čmoud v pekle a tak.

Pak už jsme jen koukli na mise na druhý den a hurá do postele.

Sobotní den začal poklidnou snídaní, rozdáváním úsměvů a zbytku buchet a dobré nálady. Soutěžní AHR sobota je tady!!! Juchů, rok čekání a je to tady.

Vstup do pohádkové země byl stylový, přes kontrolu v Cestovním plášti. Knoflíky jsme měli rychle, já jsem šel pro kamenný na nedalekou pláž, na první pohled nic, žádná škatulka, šup do vody po kolena, nic, a pak ho někdo zvednul, aha, stojím u něj. Super! Obout a zpátky na základu, kde jsme začali pracovat na plášti. Máme všechny knoflíky, Nunča se jako švadlenka osvědčil, ani jeden neupadnul a když jsem si je večer chtěl vzít na památku, tak jsem je musel zase odstřihnout.

Průchod do Pohádky povolen, fasujeme Honzovu mošničku. Když by se někdo ptal, tak pohádkový Honza bydlí v Rokycanech [;)]

Vybrali jsme si soutěžní mise na jihu od přehrady, začínáme Křemílkem a Vochomůrkou.

Každý jsme dostal vlastní pařez a vyda se pro informace, jenže ouha, je potřeba malá pomůcka, která je na začátku. Takže trochu improvizujeme, pařezy obkreslujeme ale stejně se sem s měřidlem vracíme. Je to přesnější a není moc chutě udělat chyby.

Přepisujeme souřadnice podle přiložené tabulky a jdeme dál, jen tam máme malou chybku a končíme o kus vedle, najdeme chybu a jdeme na správné finále, odkud odchází Fi.alka a spol, škoda, o chvilku jsme druzí. Pěkná hravá mise, paráda.

Smolíček pacholíček - potkáváme se zde se Stříbrňáky, se kterými se teď budeme potkávat docela často. Volíme styl "kdo je první u stage, ten má originál", takže jde o hodně, nejdřív ho mají střbští, pak my, pak zase stříbrští. U korálku nám vyšla až druhá varianta na luštění, předchozí morseovka nekladla odpor, luštění plamínku bylo o nápadu, zatímco někdo zkoušel UV, stačilo pouhé sluníčko [}:)] Týmová fotka u finále a jde se dál!

Zlatovláska - tady máme dost štestí, 1. stage v pohodě, tady nebylo co zkazit. U Mravenců jsou Tundrovci a Stříbrňáci, stage je v rukou Tundra týmu, takže ho nemusíme hledat (na prý špatně zaměřených souřadnicích), luštění je v pohodě, pavoučci taky. Pěkné, hravé, jednoduché, s nápadem.! Růženku vybereme dobře, takže finále máme za chvilku. SUPER!!!

Děd Vševěd - potkáváme se zde s Víťou a Medokem, a dostáváme info o provizorním řešení úkolu, podle popisu to máme o hodně lehčí, takže hurá dál. U smrčku nacházíme indicie, poprvé dneska výrazněji kufrujeme, poprvé dostáváme informace z nápovědy dřív než máme vlastní nápad. Pak už to jde dobře. Darlší stage OK, finálka je na zajímavém místě, nic není rozhrabané, divné! Kontolujeme oba náramky a máme stejné souřadnice. Pak ji uvidím, na velkém zlomeném kmenu uprostřed bažinky. Hurá, splněno. 

Další na řadě byl Budulínek. Poprvé nám v terénu prší, zatím jsme měli štestí a pršelo jen během přesunů. Opět potkáváme Stříbrňáky. Na úvodní zastávce nemáme nápad, Nunca běží pro nápovědu, potkáváme opět Medoka, tentokrát s MichalSem. Mise je odkontrolovaná, nebudou problémy. U první nory stopy trochu hledáme, než víme co a jak. Jedna je poškozená ale luštění to nebrání, naopak to vylučuje nějaké záludnosti, pak už je to opravdu pohoda. K finálovce se dostaneme za chvilku.

Pak už jedeme na Base camp. 

Cestou nám Pumpidu ukáže jak se jezdí v pořádným autě louží.

Před Base Campem si Pumpido absolvoval Vodníka a tím se automaticky přihlásil na vodní taškařice i do Base campu

Base Camp:

Stoďáci opět nezklamali, myslím, basecamp byl, je a bude v dobrých rukou Petry a Toma. Ty jejich nápady opět nezklamali. Ocenili jsme, že všechno bylo na jednom místě, určitě to bylo lepší i pro pořadatele, že nebyli po většinu dne někde samotní v lese. 

Začínáme přímo u 100DTeamu, na chůdách jsem nebyl ani nepamatuju, tak se tam moc nehrnu, do skokanských kalhot bych se nevešel, tak jen hádám večerníčky. Toho Ťuka a Bzuka si vyčítám pořád, o tom Opičákovi jsem v životě neslyšel.

Pumpido si jde znovu zaplavat, čísla máme v pořádku, o to hůř nám jdou mince. Nedopatřením si přisunu mince na špatnou hromádku a pak o hodně netrefíme celkovou částku. 

Drakobijec a Dřevec je obsazený, jdeme na Kouzelné fazole. Frenk a já fasujeme hůlky a lovíme fazole, ty klouzené mrchy. Všech 50 fazolí máme před limitem, přechod klády je OK a dávám štafetu Nuncovi, co si bude stavět komín z přepravek, pardon, bude šplhat na fazolovém stonku [}:)] Na druhý pokus dává všechny! Šikovný kluk. 

Jako drakobijec jsem se moc neosvědčil, byl jsem moc hodný. Navíc jsem měl pocit, že se pořád od draka odtáčím a musel jsem se pořád korigovat. Ani nevím kolik hlav jsem sundal. 

Kluci pak excelujou na koníčkovi, pouze jeden věneček se nepovedl sebrat, jinak super výkon.

Prostě parádní výkon na parádně připravených stanovištích. DĚKUJU, skvělý zážitek!

Po výcvikové táboru hrdninných reků jedeme znovu na mise. Jasná volba je kombinace vyzvednutí Bonusu od pohádkového dědečka a Hangár koberců. 

Bonus je na pohodu, potkáváme další tým, který se nás snaží uchlácholit tím, že stačí pouze fotka, nedáme se a brzo najdeme i schránku. Fotíme se a pokračujeme na Hangár. 

Hangár byl super, takový tunel bych tady nečekal. Nechápu jak jste ho mohli najít, já bych ho tady rozhodně nečekal. Jsme v hangáru, když dorazilo několik dalších týmů, vracíme indície, ať si taky užijí, jen to mají bez hledání, pak výšlat nahoru. Tam máme koberec, na který chvilku všichni koukáme jako na zjevení. Jak z průmyslově tkaného koberce vymlátit další souřadnice? To musí být něco extra jednoduše vypečeného, až někoho napadne, jestli tohle není už finále a nezapomněli jsme pod stromama finálovou schránku... Zapomněli. No nic, stane se. 

Pak se přesunujeme na Šípkovou Růženku s tím, že to bude naše poslední mise. U stage se potkáváme s Benjem a jeho kolegou, luštíme společně, máme souřadnice ale nám se moc nezdají. Je to na Medoka moc dalako, nevěříme tomu a volíme raději bezpečný přesun na základnu s tím, že budeme mít dostatek času vyplnit kartu, vyfototit se s redaktorkama televize ARH, dát si pivo a jídlo a těšit z luxusně prožitého dne. 

O celodenní bonus se nepokoušíme, po zkušenostech z minulých let se nám do toho ani trochu nechce...

Jak pak z výsledků zjišťujeme, že to byla relativně brnkačka, která by nás posunula o několik míst nahoru, teď s tím už nic neuděláme.

Přijeli jsme si užit víkend ve společnosti podobně "nemocných" lidí a to se splnilo.

V neděli ráno jsme si dali ještě Gullivera, byla to paráda, umím si představit, jak soutěžíci v tom lomu museli čumět, ty domečky byly excelentní, jsem zvědavý co Michal ještě ve sklepě a v garáži najde [:D] Masakr! Schránka s mapou v místě, kde už všichni čekají finále, super, vodopádky super, ta voda byla hodně ledová, zvlášť když jsem hledat háček, který tam nebyl.

Jak už jsme psal, byla to super akce! Jsem moc rád, že jsem tady mohl být jako soutěžící, užít si to na vlastní kůži. Děkuju všem, kteří na tom pracovali, obětovali svůj volný čas, energii a nadšení proto aby tahla akce mohla vzniknout. DĚKUJU!!!  A ještě dlouho děkovat budu, děkuju za pěkný pohádkový coin, za povedená videa s hravou znělkou, navždy budu děkovat za video, kde Venca s Michalem pouštějí pohádkové znělky z pohádkového rádia, ten okamžik nehraného nadšení, kdy tam Bob a Bobek naskočil, to byl okamžik, kdy paní Kolombová pochopila co na ARH máme. Proč o něm už několik měsíců mluvím. Navždy budu mít v paměti okamžik, kdy Karkule mlátí svého synáčka, navždy si budu pamatovat jak Čertice z noční bojovky žádala aby nám bylo odečteno 20 bodů za znásilnění, které nebylo dotažené do konce. Navždycky pro mě bude Torfík jako Víla ze sobotního rána a jako hábiťák co tluče palicí pampelišky. Navždycky to pro mě bude skvěle strávený víkend ve společnosti milých lidí, které moc rád vidím! Navždycky to pro mě bude to pošmourné nedělní ráno, kdy už jsou věci v autě a máme odjíždět a pořád je s kým se loučit a loučit a loučit a nechuť odjet je větší a větší, takže se loučíme pořád dokola a všichni čekáme, že se ještě něco bude dít. že se ještě jednou ozve Arabelin kouzelný prsten a že se budeme moci vrátit zpátky. Bylo to krásné.

Vždycky mě pobaví, jak hodinu a půl po vyhlášení výsledků ARH 2012 je domluvené téma na další rok, vzniká návrh coinu, Slepic má vymyšlenou jednu misi, jak Flower akceptuje slovo "příští". Je to banda bláznů, kteří se během roku vymýšlí svoje šílené nápady, které my jim pak plníme s nadšením, radostí a zápalem pro věc. Ano, i my jsme blázni!

Kurňa, píšu tohle více než měsíc po ARH, a pořád mám husí kůži při vzpomínkách na ten super víkend. DĚKUJU!!!

Letošní ARH jsem si opravdu užil. Nápovědy v terénu jsou super. Využili jsme je, myslím si, vždycky ale neměl jsem pocit, že kufrujeme a že si musíme o nápovědu zavolat na Základnu. Připadalo mi to svižnější, elegantnější, zvlášt v oblastech, kde nikdo z nás neměl signál aby sme si mohli zavolat.

PMR bonusy nebyběly, pár SMS bonusů jsme pobrali. Oproti minulému roku, kdy byly všechny koncentrované do severní části, letos to bylo víc rozprostřené.

ARH 2012 se skvěle zařadilo mezi legendy! Bylo takové jaké se od pohádek čeká, elegantní, hravé, vtipné, s nápadem, oproti roku 2011 asi i o trochu lehčí. Neměli jsme u žádné absolvované mise pocit, že jdeme dál jen díky nápovědě a že netušíme proč to tak je. Všechno šlo logicky odvodit. Všechno mělo svojí hlavu a patu. Smekám!!!

Ještě jednou moc a moc děkuju všem organizátorům, všem, kteří se podíleli na tom aby letošní ARH mohlo proběhnout, všem účastníkům, kteří budou tenhle event chválit kudy budou chodit a způsobí to že bude zase o pořádný kus těžší se sem přihlásit, děkuju všem těm co jsem ještě neděkoval, děkuju paní Kolombové za buchty, děkuju klukům z týmu - byli jste super!!! Děkuju za to že ten kemp kdosi dávno postavil a že my sem můžeme jezdit, děkuju za to, že nás tady každý rok chtějí, děkuju, děkuju, děkuju.

Tak já se jdu zase těšit na ten víkend v červnu. Na ten víkend kdy bude ARH 2013!

Těším se. A vy?