Jak začít? Mám toho v hlavě tolik, že sám pomalu ani nevím.
Co vím, zcela určitě, že chci poděkovat
autorovi za tuhle povedenou taškařici, dál budu děkovat skvělým kolegyním a kolegům, se kterými jsem tady strávil
4 parádní dny.
Děkuji za 4
krásné dny plné krásné přírody, děkuji za možnost poznat tenhle krásný kout
přírody, díky za proměnlivé počasí, které mě donutilo vytahnout všechno
oblečení co jsem si s sebou nesl (mimo rezervního spodního prádla), aspoň jsem
neměl pocit, že si ho tahnu zbytečně, díky za krásné kopce, do kterých se šlo
mnohem lépe než z nich, za skvělé báječné a úžasné rovinky, díky za koupání v
ledovém potoce, díky za perfektní houbovku, za báječné německé borůvky, za
křišťálově čistou vodu ze studánek, za donucení si konečně koupit stan, spacák
a karimatku, za objevení jak moc velký a nepraktický foťák máme, za šáhnutí si
na dno psychických sil, za společného nepřítele, který se stal cílem naší
flustrace (nebyl to autor Signálky), za sluníčko po ránu, deště až na jednu
vyjímku jen v noci, velké díky patří traktoristovi, který druhé ráno u nás
nezastavil a dokonce nezastavil ani u plotu s krávama a neotevřel jim průchod k
nám, děkuji za to poznání, že německá mikro keš 300m z cesty nestojí za
zacházku, za benzínky a freeshopy na cestě, za dlouhou (někde i nonstop)
otevírací dobu, za pohodlné boty, otlačený jen jeden malíček a žádný puchýř, za
německou technoparty kousek od třetího spaní, za dva vybarvené dny v kalendáři,
za spoustu favoritních bodů, za slávu, body a diplomy, které dostali moji
spoluchodci, za plechovkové pivo a chipsy k večeři, za ovesnou kaši ke snídani,
za tři ohnuté stanové kolíky, za poznání, že si stanovou předsíňku mám stavět
na straně u nohou, za 4 dny bez televize, novin a internetu, za čínskou
polívku, za společná fota, za vtipy a narážky, které pochopíme jen my, co jsme
tam byli, za skoro 100 kilometrů, kterýma oslňuji svoje turisticky
nepoznamenané kamarády, za to, že jsem neměl největší baťoh, za červeně
vypuntíkovanou trasu Signálky na mé profilové mapě nálezů, za fungující
navigaci, dostatek baterek, za nekonečně dlouhé rovné cesty, kde bylo vidět na
kilometry daleko, děkuji mojí šéfové, že si dupla a řekla, že o svátky do práce
nejdeme, děkuji za skvělou trojkombinaci nanuk-pivo-energeťák, díky všem, které
jsme cestou nepotkali a umožnili nám užít si tuhle samotu, díky, všechny, které
jsme potkali (jednu pěší dvojici a jeden velký cyklo-team), děkuji trávě, která
rostla uprostřed asfaltových cest, stejně tak děkuji přírodě, že v některých
úsecích pěkně promíchala kamínky a jehličí a vyskládala to na kraji cest, že to
dělalo fajn chodník, děkuji týmu místních táborníků, kteří nás před první nocí
nalákali na otevřenou hospodu a děkuji i člověku, který značil trasu Signálku a
zbavil nás možného pokušení, děkuji trávě, že na ní byla ráno super rosa a že
moje alergenní pyly byly za zenitem, děkuji hrozným hovadům že nás občas
nechala být, za copy+paste logování a pochopení autora, i za pochopení s takhle
pozdním logováním, za to, že už mi pomalu docházejí nápady, za nadšení a
vytrvalost každého člena týmu, za posunutí si hranic možných výkonů, za chuť je
posunout zase o kus dál, za pohostinnost a kolegialitu naší malé expedice, za
možnost si trochu exhibovat při předávání diplomů, za možnost exhibovat teď v
tomhle logu, za to že je mi úplně šumák, jestli to byla série nebo powertrail.
Děkuju za možnost být tady, děkuju za to, že se mi při vzpomínce na Signálku
dělá husí kůže.
Děkuji týmu Rou_ovi,
za to, že do toho šli i když viděli ty nejšílenější úseky, děkuji Dutchovi a
100DTeamu, kteří do toho šli aniž by ty nejšílenější úseky viděli. Děkuji, že
mě někde cestou neumlátili, za to že tohle šli.
Bylo to super jedinečný zážitek, který mi dal okusit nových
krajů, zážitků a zkušeností. Byla to výzva a my jsme ji zvládli. Ano, jsem na
náš tým patřičně pyšný, ano, ač skromné povahy si nemůžu tady odpustit trochu
té pompy.
!!!DĚKUJU!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat